Paříž z výšky aneb závěrečná série návštěvníků

Po volném víkendu následovala další návštěvní série. Ve čtvrtek 18.11. k nám zavítala kontrolní delegace ze SGEFu, kterou tvořili kolega Petr a jeho slečna Iva. Ti nám na uvítanou přivezli české jitrnice :) Jejich pobyt by se dal charakterizovat nadpisem „Paříž z výšky.“ V sobotu jsme s nimi skoro již tradičně zavítali na trhy do Beleville. Odpoledne jsme se pak vydali zdolat pařížskou nejvyšší kótu, tedy Eiffelovu věž. Jelikož ale bylo na vrcholku narváno a byla docela zima, tak jsme vyšlapali po svých „jen“ do druhé „etáže“. I odtud ale byl pěkný výhled na již ztmívající se horizont města. Z naučných panelů jsme se např. dověděli, že celá konstrukce věže váží 7200 tun a drží ji pohromadě 2 500 000 nýtků. Za horolezecký výkon jsme se pak odměnili překvapivě „nedrahým“ kafíčkem a čokoládou v kavárně v první etáži.

Pod Eiffelovkou

Dalším „výškovým“ zážitkem byl výstup na Vítězný oblouk nebo chcete-li „Arc de Triomph“ stojící uprostřed náměstí Charlese de Gaulla, do ze kterého se hvězdicovitě rozbíhají široké boulevardy. I proto mu Frantíci přezdívaji „Etoile“, tedy hvězda. Vstup sice stojí 9 EUR, ale večerní vyhlídka z vrcholu oblouku určitě stojí za hřích. Zajímavá je i vnitřní expozice týkající se historie oblouku v dobách války i míru nebo různých projektových návrhů. Jeden z nich tvořil i monument v podobě slona :)

Na vrcholu Vítězného oblouku

Návštěvu jsme symbolicky zakončili v pondělí fotografií u sídla Société Générale.

Stylově ve SGEF bundičkách... :)

Další „bleskovou“ návštěvou nás poctili Zuzka a Radim. Ti nás stylově obdarovali českou klasikou pařížským salátem, kterou ovšem v Paříži neseženete :) Na byt k nám dorazili až v sobotu v jednu hodinu ráno a v neděli po obědě už odlétali směr Čechy. Hlavní programová náplň jsme tedy vměstnali především do soboty. Nejprve jsme se vydali na pěší túru směr Vítězný oblouk. Cesta přes park Monceau trvala asi 20 minut. Protože klimatické podmínky nám přály, rozhodli jsme se učinit další pokus o zdolání nejvyššího patra Eiffelovky. Fronty kupodivu nebyly dlouhé, tak jsme se dostali rychle na řadu. Zde se odehrálo malé „drama“, v jehož hlavní roli se ocitl Adamův kapesní nůž Victorinox :) Protože při vstupu do věže probíhají poměrně přísné bezpečnostní kontroly à la letiště (kontrolní rámy apod.), nůž samozřejmě dál nemohl. Proto se jej jeho majitel (který už mezitím zaplatil vstupné 9,50 EUR) rozhodl uschovat poblíž východu pod stojan jednoho z informačních panelů. A jak to všechno dopadlo? Dovíte se za chvíli! :)

Pak už jsme rychle vyrazili opět po svých nahoru. Ze druhého patra už to jde nahoru jen výtahem. Vystáli jsme si krátkou frontu a za chvíli byli na samé střeše Paříže. Nahoře kupodivu vůbec nefoukalo a tak jsme si mohli vyhlídku v klidu vychutnat. Nechybělo ani foto u směrovky na Prahu, která je prý vzdálena vzdušnou čarou 890 km.

Pohled na město z nejvyššího patra, v pozadí La Défense

A pak už zase rychle dolů. A jak vlastně dopadlo drama s nožem? Nakonec dobře, byl nalezen na svém místě :)

Následovalo občerstvení v čínské lidové restauraci nedaleko našeho „domova“ a pak už hurá na předvánoční Montmartre, který už zdobila vánoční světla. Ochutnali jsme i místní svařák alias „vin chaud“ za 3,50, který byl oproti tomu českému poněkud ovocnější chuti :) Procházku jsme zakončili u Moulin Rouge, kde se již dlouhá fronta dychtivců nemohla dočkat kabaretního vystoupení. Doma jsme se pak ještě zahřáli ostrou thajskou polévkou se zázvorem, chili-papričkami a krevetami.

Poslední návštěva, která k nám zavítala tři týdny před koncem našeho pobytu byli Nina a Jarek. Přiletěli stejným spojem jako dvě předchozí návštěvy. Nina a Jarek měli svůj program a my se k nim přidali v sobotu večer na náš oblíbený Montmartre. Tam jsme si s pouličním muzikantem zazpívali písničku With or Without You od U2, kterou nám zahrál na přání a zahřáli se svařákem. Jako dárek jsme od nich dostali vysočinu a lovečák.

Společné foto u Moulin Rouge