2 weeks 2 go :)

Hned v pondělí 6.12. mě, tedy Adama, překvapila má vlastní žena narozeninovým dortem, v cizině jsem totiž oslavil jedno menší jubileum :)

Předposlední víkend jsme se pak rozhodli dohnat resty v poznávání francouzské metropole a vydali se na pár zajímavých míst, navštívili jsme například známý most Pont Neuf. Pak jsme si v sobotu udělali procházku podél kanálu Saint-Martin, na kterém Amelie z Montmartru házela žabky :)

Canal Saint-Martin

Od kanálu jsme pak zamířili do velkého parku Buttes de Chaumont, kde se nachází mimo jiné tzv. „skála sebevrahů“. Park to byl velký a pěkný, s altánkem na skále a mosty přes umělé jezírko. I vyhlídka je vcelku zajímavá. Bohužel byl ale kvůli stavebním pracím průchod celým parkem poněkud omezený, tak jsme si ho neužili úplně dosyta. Zajímavostí je, plakát s názvem parku, tj. „Buttes de Chaumont“ figuruje i v seriálu Přátelé jako dekorace jednoho z bytů.

Buttes de Chaumont

Večer jsme se pak vydali na Champs-Elysées na vánoční trhy. Prodrat se davy lidí od Vítězného oblouku byla fuška, ale nakonec jsme se do dolní části boulevardu k trhům dostali. Desítky stánků nabízely zboží různého druhu. Mezi vánočními pochutinami nás zaujal tzv. „Churos“, což jsou v podstatě smažení hadi z koblihového těsta. Ochutnali jsme i horký „cidre“, tedy mírně opilý jablečný mošt a samozřejmě obligátní svařák.

Svařák bodnul

V neděli jsme se pak vydali do muzea Louvre. Dlouhá fronta kupodivu ubíhala rychle a tak jsme se brzy ponořili do tajů umění. Muzeum asi netřeba sáhodlouze představovat. Je obrovská a tématicky rozdělené expozice se rozkládají celkem na čtyřech patrech.

I když jsme uvnitř strávili „pouze“ tři hodiny, to hlavní jsme viděli. Došlo i na slavnou Monu Lisu, která nás ovšem mírně zklamala. Pokud byste ale měli tu možnost a nechtěli utrpět otravu uměním, rozhodně bychom doporučili rozdělit návštěvu do několika dní, protože celá se za jediný den prostě vstřebat nedá.

Louvre

A je tu poslední týden. V pátek se Adam obřadně rozloučil v práci, kde ho pozvali na závěrečný oběd. Pak rozdal dárečky na rozloučenou a se slzou v oku zamával Tours Société Générale.

Loučení s kolegyněmi ve SGEFu

Sobotní oběd jsme si zpříjemnili místní specialitou, koupili jsme si emporter (s sebou domů) choucrout a saucisse, tedy kysané zelí s klobásou a brambory. Jinak počasí městské turistice moc nepřálo. Na Paříž se z nebe valily tuny sběhu, z čehož byli Francouzi doslova „na větvi“, protože na sníh nejsou moc zvyklí a třeba zimní gumy se tu moc nepoužívají.

Večer jsme aspoň zavítali do čtvrti Montparnasse pod místní mrakodrap, kde se v jednom z místních podniků sešla parta lidí od Lenky z jazykovky. Byla tam zajímavá mezinárodní směsice: Itálie, Severní Irsko, Německo, Chorvatsko, Portugalsko, Gruzie, Libanon a další národnosti. Popíjelo se víno, pivo (Heineken a Desperados) a mluvilo hlavně anglicky :)

A protože jsme měli letenky zamluvené už na pondělí, v neděli se hlavně balilo a uklízelo. Kupodivu jsme byli schopní se vměstnat do čtyř zavazadel jako na začátku. Odpoledne jsme si udělali malé vánoce v podobě  lososa s bramborovým salátem :) Večer jsme se pak s francouzskou metropolí rozloučili procházkou po Montmartru, kde jsme nakoupili suvenýry.

V pondělí jsme pak po deváté hodině předali byt. Naštěstí se všechno obešlo bez komplikací a nakonec ani neproběhla inventura příborů a skleniček, která visela ve vzduchu :)

Měli jsme ale trochu obavy ze sněhu, který řádil po celé Evropě a řadě cestujících překazil cestovatelské plány. Kolem poledne jsme se už vydali RERem na letiště, kde nám oznámili, že naše letadlo ještě ani nevyletělo z Prahy. Před námi tedy bylo dlouhé čekání, ale nakonec jsme se dočkali. S více než tříhodinovým zpožděním jsme se cca v 18:30 odlepili z francouzské půdy a ve 20:00 šťastně dosedli na půdu českou.

Monsieur, no photo!

Paříž z výšky aneb závěrečná série návštěvníků

Po volném víkendu následovala další návštěvní série. Ve čtvrtek 18.11. k nám zavítala kontrolní delegace ze SGEFu, kterou tvořili kolega Petr a jeho slečna Iva. Ti nám na uvítanou přivezli české jitrnice :) Jejich pobyt by se dal charakterizovat nadpisem „Paříž z výšky.“ V sobotu jsme s nimi skoro již tradičně zavítali na trhy do Beleville. Odpoledne jsme se pak vydali zdolat pařížskou nejvyšší kótu, tedy Eiffelovu věž. Jelikož ale bylo na vrcholku narváno a byla docela zima, tak jsme vyšlapali po svých „jen“ do druhé „etáže“. I odtud ale byl pěkný výhled na již ztmívající se horizont města. Z naučných panelů jsme se např. dověděli, že celá konstrukce věže váží 7200 tun a drží ji pohromadě 2 500 000 nýtků. Za horolezecký výkon jsme se pak odměnili překvapivě „nedrahým“ kafíčkem a čokoládou v kavárně v první etáži.

Pod Eiffelovkou

Dalším „výškovým“ zážitkem byl výstup na Vítězný oblouk nebo chcete-li „Arc de Triomph“ stojící uprostřed náměstí Charlese de Gaulla, do ze kterého se hvězdicovitě rozbíhají široké boulevardy. I proto mu Frantíci přezdívaji „Etoile“, tedy hvězda. Vstup sice stojí 9 EUR, ale večerní vyhlídka z vrcholu oblouku určitě stojí za hřích. Zajímavá je i vnitřní expozice týkající se historie oblouku v dobách války i míru nebo různých projektových návrhů. Jeden z nich tvořil i monument v podobě slona :)

Na vrcholu Vítězného oblouku

Návštěvu jsme symbolicky zakončili v pondělí fotografií u sídla Société Générale.

Stylově ve SGEF bundičkách... :)

Další „bleskovou“ návštěvou nás poctili Zuzka a Radim. Ti nás stylově obdarovali českou klasikou pařížským salátem, kterou ovšem v Paříži neseženete :) Na byt k nám dorazili až v sobotu v jednu hodinu ráno a v neděli po obědě už odlétali směr Čechy. Hlavní programová náplň jsme tedy vměstnali především do soboty. Nejprve jsme se vydali na pěší túru směr Vítězný oblouk. Cesta přes park Monceau trvala asi 20 minut. Protože klimatické podmínky nám přály, rozhodli jsme se učinit další pokus o zdolání nejvyššího patra Eiffelovky. Fronty kupodivu nebyly dlouhé, tak jsme se dostali rychle na řadu. Zde se odehrálo malé „drama“, v jehož hlavní roli se ocitl Adamův kapesní nůž Victorinox :) Protože při vstupu do věže probíhají poměrně přísné bezpečnostní kontroly à la letiště (kontrolní rámy apod.), nůž samozřejmě dál nemohl. Proto se jej jeho majitel (který už mezitím zaplatil vstupné 9,50 EUR) rozhodl uschovat poblíž východu pod stojan jednoho z informačních panelů. A jak to všechno dopadlo? Dovíte se za chvíli! :)

Pak už jsme rychle vyrazili opět po svých nahoru. Ze druhého patra už to jde nahoru jen výtahem. Vystáli jsme si krátkou frontu a za chvíli byli na samé střeše Paříže. Nahoře kupodivu vůbec nefoukalo a tak jsme si mohli vyhlídku v klidu vychutnat. Nechybělo ani foto u směrovky na Prahu, která je prý vzdálena vzdušnou čarou 890 km.

Pohled na město z nejvyššího patra, v pozadí La Défense

A pak už zase rychle dolů. A jak vlastně dopadlo drama s nožem? Nakonec dobře, byl nalezen na svém místě :)

Následovalo občerstvení v čínské lidové restauraci nedaleko našeho „domova“ a pak už hurá na předvánoční Montmartre, který už zdobila vánoční světla. Ochutnali jsme i místní svařák alias „vin chaud“ za 3,50, který byl oproti tomu českému poněkud ovocnější chuti :) Procházku jsme zakončili u Moulin Rouge, kde se již dlouhá fronta dychtivců nemohla dočkat kabaretního vystoupení. Doma jsme se pak ještě zahřáli ostrou thajskou polévkou se zázvorem, chili-papričkami a krevetami.

Poslední návštěva, která k nám zavítala tři týdny před koncem našeho pobytu byli Nina a Jarek. Přiletěli stejným spojem jako dvě předchozí návštěvy. Nina a Jarek měli svůj program a my se k nim přidali v sobotu večer na náš oblíbený Montmartre. Tam jsme si s pouličním muzikantem zazpívali písničku With or Without You od U2, kterou nám zahrál na přání a zahřáli se svařákem. Jako dárek jsme od nich dostali vysočinu a lovečák.

Společné foto u Moulin Rouge