pátek 26. listopadu 2010

Léňa a Áda aneb jak se nám tady líbí...

Protože jsme doposud popisovali jen naše víkendové zážitky a pobyt už se nám pomalu blíží ke konci, rozhodli jsme se udělat malou retrospektivu a zhodnotit, jak se nám tu vlastně zatím líbí.

Lenka: já jsem začala chodila od října na kurz francouzštiny pro začátečníky, který bývá v pondělí a středu večer od 19:00 do 21:00. Každý měsíc byl trochu jiný, protože se střídali profesoři. Sešla se nás tam pěkná národnostní směska ze zemí jako je Rusko, Chorvatsko, Srbsko, Srí Lanka, Holandsko, Indie, Mexiko, Polsko, Chile, Filipíny. No snad jsem na někoho nezapomněla, samozřejmě se tam část prostřídala. Kurz mi určitě pomohl trošku se posunout dál, ale příležitostí mluvit bohužel moc není.

V týdnu tady mívám příležitostné hlídání u několika rodin, což je fajn přivýdělek, a do toho tady dělám mužíčkovi zázemí, takže vařím, peru a uklízím. :-)

V Paříži se mi opravdu moc líbí a ani se mi nechce vracet. Oproti např. Londýnu je to město docela noblesní, ale zároveň taky dost drahé, jak potraviny tak oblečení.

Celkově se mi zdá, že je Paříž na první pohled hodně přeceňovaná a možná až moc obdivovaná. Byli jsme tu s Adamem v r. 2007 a já si po návratu myslela, že třeba Řím nebo Barcelona budou určitě hezčí. Je to možné, ještě jsme tam nebyli, ale teď po několika měsících strávených ve francouzské metropoli musím potvrdit, že Paříž je nádherná a tím, že jsme ji poznali víc, se mi i mnohem víc líbí a opravdu jsem si ji zamilovala.

Moc se mi tady líbí to množství nádherných parků, které tu jsou. Park Monceau, který jsme tady už zmiňovali, využíváme pravidelně k běhu a vytrváváme dál. Adam už dosáhl 10 kiláčků a já ho pomalu ale jistě doháním! :)

Co se týče města samotného, tak nám přijde, že je tu mnohem větší nepořádek než třeba v Praze. Uklízí se tu stylem, že pustí vodu, která teče u chodníků a měla by vzít vše s sebou. Trochu se jim to sice daří, ale zkuste si to představit! Stejně tak nepořádek po pejscích na každém kroku, takže pozor na to! :-) Na ulicích se tu hodně kouří a je jedno, zda jde o muže či ženu. Že je to město módy jde vidět opravdu na první pohled, Pařížané si potrpí na módu, ale zároveň je to móda přirozená a jednoduchá, což se nám moc líbí.
Takže tolik ode mě a předávám slovo Ádovi.

Zleva: Samil - Srí Lanka, Marco - Mexiko, Nitu - Indie, já,
Dominga - Filipíny a Maria Ines - Chile.

Já Adam, z boží vůle operational risk manager, hlava pomazaná, trávím své pařížské dny převážně pracovně, což samozřejmě odpovídá i účelu naší cesty, že ano :) Tedy kromě víkendů, kdy se snažím aktivně i pasivně odpočívat :) Jak, to můžete posoudit mimo jiné i z tohoto blogu. Teď už ale na pracovní notu :)

Sídlo společnosti SG Equipment Finance se nachází v obchodní čtvrti La Défense, která je ekonomickým centrem Paříže. Firma sídlí v komplexu tří mrakodrapů Tours Société Générale, konkrétně v tom pojmenovaném Chassagne. Jak už jsem tu zmiňoval, chvilku mi trvalo, než jsem si zvykl na ta kvanta lidí, která se tu chrlí z metra a příměstských vlaků RER a velmi svižným krokem míří do svých kanceláří vstříc světlým zítřkům. Jenom v mrakodrapech SG prý pracuje na 12 000 lidí.

Letecký pohled na La Defénse, Tours SG vpravo 

Po pracovní stránce je pro mě stáž určitě přínosem. Působím v oddělení řízení operačních rizik, kde mě mají na starosti dvě kolegyně. Postupně pronikám do tajů sběru operačních ztrát (loss collection), podvodů a zpronevěr (frauds), permanentních kontrol (permanent supervision), hodnocení operačních rizik (RCSA) a dalších témat. Celkově se jedná hlavně o učení praxí, tedy něco jako "learning by doing", na čistě školící praktiky zde není mnoho prostoru.

Pracovat se začíná většinou hluboko po deváté hodině, nezřídka i po desáté. Končí se pak nejdříve v šest, většinou k sedmé hodině. Francouzi mají 35hodinový pracovní týden. V SG se pracuje většinou déle, ale zaměstnanci pak dostávají o to více dovolené.

V celém komplexu SG je celkem 6 restaurací, kam je možno zajít si na oběd. I když "restaurací"... Spíše se jedná o prostory menzovního typu, moderně zařízené. Člověk přijde, vezme si tácek a příbor a vybírá většinou z 6-8 jídel. Nabídka je většinou hodně pestrá, přes těstoviny, ryby a mořské plody až po zeleninu a steaky. Široká je i škála nabízených dezertů, nechybí ani crème brûlée :) Moc se nenosí polévky, tedy aspoň k obědu. Jídla jsou pro zaměstnance dotovaná, takže se dá pohodlně vejít i s dezertem do 4 Eur, což je ekvivalent českého obědového meníčka.

Pověstná je francouzská posedlost kávičkami. V SG towers je několik samostatných kaváren, které ve špičce praskají ve švech. Café classique lze vychutnávat již od 40 centů :) Správný Francouz si pak vychutná minimálně tři kávičky denně: dopoledne, po obědě a pak odpoledne. Sám to můžu posoudit díky tomu, že mám vedle pracovního stolu kávovar, který kolegové využívají  20-30x denně :)

Tak a teď už konečně víte, jak se v té naší slavné Paříži máme i po jiné, než volnočasové stránce! :)

neděle 21. listopadu 2010

Další návštěva, hřbitov Pere Lachaise a Latinská čtvrť

Od 4. do 7.11. nás navštívili první rodinní příslušníci - mamka Jitka s Petrem. Oba poprvé letěli, tak to pro ně bylo opravdové dobrodružství. Kromě sebe nám přivezli několik pravých českých pochutin v podobě moravských koláčků, klobás a uzeného, což jsme náležitě ocenili.

Vzhledem k naší předchozí střevní chřipce jsme je upozornili, aby se vyzbrojili také desinfekcí v podobě slivovice. Ta naštěstí pomohla a oba se mohli ve zdraví vrátit. My dva jsme tento víkend spíše odpočívali a lenošili, protože počasí moc nepřálo.

Ve čtvrtek 11.11. byl ve Francii státní svátek a Francouzi si jím připomínají konec 1. světové války. Tento den tady kompletně propršel, ale nám se nechtělo sedět doma, tak jsme se vydali s deštníkem na známý hřbitov Pere Lachaise, který je obdobou vyšehradského Slavína. Jsou zde pohřbeny známé osobnosti nejen francouzské historie. Za zmínku stojí např. Edith Piaf, Honoré de Balzac, Moliére, La Fontaine, Chopin nebo Jim Morrison. Hřbitov je opravdu obrovský a vlastně i největší v Paříži. Orientace v něm nám přišla možná i kvůli silnému větru a dešti poněkud komplikovaná, takže jsme našli pouze hrob Frédérica Chopina. Rozhodně ale tento hřbitov stojí za návštěvu.

Hrob Frédérica Chopina

V sobotu 13.11. se počasí opět moc nepředvedlo, ale i přesto jsme znovu vyrazili do pařížských ulic za poznáním. Nejprve jsme se vydali k Notre Dame a prohlédli si tento nádherný chrám uvnitř. Poté jsme se vydali do Latinské čtvrti, která je typická svou atmosférou v podobě kaváren a hospůdek. V této čtvrti se nachází známá pařížská univerzita Sorbonna a také Pantheon. V okolí Pantheonu se nachází centrum arabské kultury a muzeum - Institut du monde arab, kam jsme se šli podívat po prohlídce Latinské čtvrti.

Pantheon

Institut du monde arab

čtvrtek 18. listopadu 2010

Návštěvníci a spol.

Koncem října nám tu začalo malé návštěvní období. Bylo by přece škoda nevyužít krásné rozkládací sedačky, že? :) Našim návštěvníkům jsme občas dělali doprovod při jejich toulkách Paříží.

Tak např. s Léňou a Mikym jsme v sobotu 23. října zavítali do Cité des Sciences et de l'Industrie, což není nic jiného, než obrovské vědecko-technické muzeum. V rámci dnů vědy tam byl vstup zdarma.

Budova muzea

Uvnitř bylo plno zábavy pro všechny věkové kategorie: létající vzducholodě s lidskou posádkou, trenažér rogala, malá botanická zahrada, expozice bratří Lumiérů (optické a filmové efekty), expozice věnovaná genetice lidského těla nebo třeba planetárium, do kterého jsme zavítali na půlhodinový pořad o souhvězdích. Za návštěvu stojí určitě i sférické kino La Géode, kam jsme se ovšem bohužel nedostali. Na své si přišli třeba i malí laboranti nebo milovníci hudby. Ty určitě zaujal malý orchestr hrající na laserové hudební nástroje.

Vzducholoď

Laserový orchestr

Malí laboranti :)

Večer jsme pak využili místní "slevomatové" nabídky zvané Groupon a vydali se do Japonské restaurace Robata na sushi. Konzumace v hodnotě 50 Eur pro dva za dvacku. No nekupte to!

Duo Lenka & Lenka v akci

S dalšími návštěvníky, Jarkem a Bogi, jsme víkend nato zavítali na naše oblíbené pouliční trhy, kde jsme neodolali pochutinám, jakými bezesporu jsou hrozinkový chléb nebo nakládané pikantní olivy. Poté jsme pokračovali třebas do muzea parfémů Musée de la Parfumerie Fragonard, tedy spíše do jeho prodejny, kde jsme mlsně nasávali vůně nejrůznějšího charakteru. Den jsme zakončili stylově slanou palačinkou na Montmartru, kde nás na prostranství před Sacré Coeur bavili mimo jiné i tři street-danceři.

Svaté srdce...

Největší frajer byl ten prostřední :)

pondělí 18. října 2010

Víkend 16.-17.10.

V sobotu dopoledne jsme se vydali na trhy, které se pravidelně konají na pěší zóně mezi stanicemi metra Belleville a Colonel Fabian. Prochází se mezi dvěma řadami stánků, kde vás obchodníci často pobízejí nejen ke koupi, ale také k ochutnání svých produktů.

Najdete zde stánky s rybami a mořskými plody, masem, klobásami a paštikami, sýry, olivami, různými pochutinami a lahůdkami, pečivem, ovocem, zeleninou, květinami a také několik stánků s oblečením a DVD. Výběr je opravdu veliký. I my jsme se nechali nalákat chutnou směsicí všemožných dobrot a nakoupili jsme rybu, jejíž jméno si bohužel nepamatujeme :), každopádádně chutnala výtečně, dále pikantní olivy, sušená rajčata a kozí sýr. Ceny byly relativně příjemné, takže vám, kteří se chystají do francouzské metropole, můžeme vřele doporučit!


Lenka očuchává dobroty u fromagera, alias sýraře :)

Odpoledne jsme se spojili procházku po Paříži s hlídáním malé Aničky v kočárku a strávili tak příjemné odpoledne, při kterém jsme také řádně vymrzli, protože už i u nás je podzim v plném proudu a teploty klesají dolů. Prošli jsme si místa jako Madeleine, Place de la Concorde a zahrady Jardin des Tuileries.

U Place de la Concorde se nachází také americká ambasáda, o čemž svědčí v souačné době také vysoká koncentrace policistů na metr čtvereční. Jelikož jsme si ambasády nejprve nevšimli, vesele jsme fotili sebe i okolí, z letargie nás vyrušila až zuřivá píšťalka jednoho z policistů z protišpionážního oddělení. Posunky nám dal jasně najevo, co se mu nelíbí. Nejdříve jsme nechápali proč, vše nám docvaklo až za pár minut, když jsme spatřili vlajku s hvězdami a pruhy.

Madeleine


Place de la Concorde


V neděli jsme chtěli jít původně do Latinské čtvrti, ale přemohla nás lenost. Odpoledne jsme se ale vyhecovali a šli si zaběhat do našeho oblíbeného parku Monceau.

pátek 15. října 2010

Polovíkend v Burgundsku

V neděli 10.10. 2010 jsme opět vyrazili do vzdálenějších krajin, tentokrát přišla na řadu vinařská oblast Burgundsko. Krátce před půl devátou ráno jsme se na pařížském nádraží Gare de Lyon nalodili na palubu vlaku TGV směr Dijon. Vzdálenost cca 260 km překonal francouzský rychlovlak přesně za 100 minut, což nám dává průměrnou cestovní rychlost přes 150 km/h. České dráhy zkrátka zůstaly zahanbeny :)


Do Dijonu jsme dorazili krátce po desáté hodině. Hned u nádraží jsme navštívili místní Office de Tourisme, kde jsme načerpali čerstvé informace. O vínu jsme se toho pohříchu moc nedověděli, turistická informatička se nám pouze snažila prodat vinařskou exkurzi za 60 Euro, kterou jsme s díky odímítli.

Neděli jsme se proto rozhodli strávit v Dijonu a na pondělí si pak naplánovali výlet autobusem do nedalekého městečka Beaune, kde jsme chtěli již poněkud výrazněji přičichnout k vinnému moku.

Následně jsme na chvíli rozložili svá unavená těla na trávníku botanické zahrady Jardin de l'Arquebuse.


Dijonská botanická zahrada

Centrum Dijonu je pěkné a historicky a architektonicky zajímavé, nicméně na jednodenní exkurzi poměrně malé. Mohli jsme spatřit např. Vítězný oblouk na náměstí Darcy, katedrálu St. Benigne nebo kostely Notre-Dame, St. Etienne, St. Michel, St. Jean a St. Philibert.


Katedrála Saint-Bénigne
Kostel Notre Dame a jeho působivá výzdoba


Náměstí Darcy

Ubytovaní jsme byli v malém, útulném a nutno dodat že i příjemně cenově dostupném Hotel le Chambellan. Odpoledne jsme se posílnili v místním tureckém bistru a vyrazili na procházku k jezeru Lac Kir, kterou jsme protáhli až do soumraku.

Lac Kir

V pondělí ráno jsme si hezky přivstali, protože do městečka Beaune jedou ráno jen dva školní autobusy. Mezi místními gymnazisty jsme značně kazili věkový průměr :) Cesta autobusem trvala hodinu a dvacet minut, což bylo asi 4x déle než vlakem. Nicméně cenově byl autobus téměř pětkrát výhodnější (3 Eura za zpáteční jízdenku oproti 14 Euro za vlak), takže poměrem výkon / cena zvítězil :)

První dojmy z Beaune byly poněkud rozpačité: v 9 hodin kosa jak v Rusku, nikde nikdo a hlavně na první pohled nic k vidění. Říkali jsme si, co tady budeme těch pět hodin do odjezdu zpátečního busu dělat? Návštěva místní Office de Tourisme naštěstí dala našemu výletu nový, poněkud optimističtější a také vinařský rozměr :) Paní nám doporučila několik místních vinných sklepů, kde bylo možno kromě prohlídky také za rozumný peníz degustovat několik vzorků.

Rozhodli jsme se navštívit sklepy Couvent de Cordeliers, které patří k nejstarším v regionu, jejich vznik se datuje do roku 1239.  Zde jsme za 7 Eur na osobu obdrželi koštovací skleničku a do ní celkem pět vzorků: dvakrát bílé (Chardonnay) a třikrát červené (Pinot Noir). Jedná se o typické místní odrůdy. To, že jsme koštování započali již v 10 hodin ráno nám až tak moc nevadilo :)


Vínečko, ne voda... :)

Naladění na vinařskou notu jsme ze sklepa zamířili rovnou do místního vinařského muzea Musée du Vin de Bourgogne, kde byla vystavena expozice historie vinařství v regionu. Zajímavé bylo i video s názornou ukázkou výroby beček na víno.


Expozice Musée du vin

Následovalo posilnění obědem v místní restauraci. K pití nemohlo chybět Chardonnay :)


Obědem jsme si příjemně zkrátili čekání na autobus, který nás dovezl zpět do Dijonu. Odtud jsme pak v půl paté vyrazili zpět do Francouzské metropole.

Více fotek z Burgundska najdete na naší stránce na Rajčeti: http://gujonci.rajce.idnes.cz/Burgundsko_-_Dijon%2C_Beaune/

(Po)hodový víkend 2.-3.10.

Tento víkend se v Ratíškovicích konaly hody, kterých jsme se po letech prvně nezúčastnili, ale i na dálku jsme si tyto krásné moravské tradice v duchu připomínali. Nejvíce nám ve Francii chyběla asi cimbálka :)

V sobotu jsme na radu Ádova pražského kolegy vyrazili na menší vyhlídku do Parc de Belleville. Tato vyhlídka byla jak jinak než na kopci a dojde s na ni přes čínskou čtvrť. V tomto parku se nachází také muzeum Maison de l'Air věnované problematice znečišťování ovzduší. Cestou zpět jsme si prošli park.

Výhlídka z Parc de Belleville
  
Maison de l'Air
 K obědu vařil Áda lasagne a já Lenka jsem vše dokumentovala. :-)


V neděli bylo opět krásné a teplé podzimní počasí, opravdu lákalo k procházce. Vyrazili jsme tedy do dalšího z mnoha pařížských parků, tentokrát do Bois de Vincennes. V tomto parku je krásné velké jezero s ostrůvky a altánek s jeskyní a krápníky. Vyskytují se zde také různé druhy exotického ptactva.






úterý 28. září 2010

Víkend v Normandii

O uplynulém víkendu jsme se po zralé úvaze vydali do Normandie. Zvažovali jsme také Burgundsko, ale vzhledem k nevýhodné ceně jízdenek jsme zvolili tuto variantu. Pokud máte zájem o jízdenku ve frekventovaném termínu (víkend, svátky) nebo těsně před odjezdem, vaše peněženka to citelně pocítí. Naopak hodně dopředu a v méně atraktivních časech a dnech se dá cestovat výhodněji.

Z pařížského nádraží St. Lazare jsme v sobotu vyjeli s menším zpožděním krátce po 8. hodině ranní. Našim výchozím bodem bylo přístavní město Le Havre, do kterého jsme vlakem kategorie Intercités dorazili za dvě hodiny. Hned u nádraží jsme přestoupili do autobusu směr Étretat. Tam jsme přijeli za další hodinu. Toto normandské městečko jsme si vybrali kvůli jeho přírodním krásám v podobě bílých křídových útesů.

Nejprve jsme se vydali po pobřeží jihozápadním směrem k útesům zvaným Porte d'Aval a Manneporte. Byla to opravdu krásná podívaná.


Porte d'Aval v pozadí

Manneporte

Následovala krátká taktická porada u kafíčka a po ní jsme se vydali opačným směrem k útesu Porte d'Amont, kde bylo možné sejít skalní cestou dolů přímo k oceánu. Nahoře jsme pak ještě navštívili kapličku Notre-Dame-de-la-Garde a památník letců z první světové války.


Leník u Porte d'Amont





Notre-Dame-de-la-Garde


Tyto přírodní útvary se nám velmi líbily a shodli jsme se, že to byla opravdu nádhera a zřejmě nic krásnějšího jsme zatím neviděli. Poté jsme se vydali na prohlídku městečka a na konci jsme se ještě stihli posilnit v místním občerstvení kebabem. V 17.30 jsme vyjeli autobusem zpátky do Le Havre, kde jsme přespávali v místním hotelu řetězce Ibis.

V neděli jsme se rozhodli zajet autobusem do městečka Honfleur, které nám doporučily Adamovy kolegyně z práce. Cestou přes architektonicky velmi zajímavě řešený most Pont de Normandie se nám nabídla jedinečná podívaná na ústí řeky Seiny do kanálu La Manche  .

Samotný Honfleur je malebné přístavní městečko, za vidění stojí především malá přístavní zátoka obklopená charakteritickými domečky. Stihli jsme si tady dát ještě oběd a poté se vydali "o dům" dál.


Honfleur

Nejdříve jsme se sice chtěli vrátit do Le Havre, ale vzhledem k pozdnímu odjezdu zpátky do Paříže jsme plán pozměnili a výlet si prodloužili návštěvou dalšího zajímavého města, které se jmenuje Deauville.


Radnice v Deauville

Charakterem je hodně podobné Honfleuru, ale trochu luxusnější. Nachází se zde hodně obchodů a také velká písečná pláž. V rozbouřených vlnách La Manche se tu proháněli surf kiteři.



Co se týče počasí, v neděli už to bylo horší a občas i sprchlo. V sobotu jsme si užili i sluníčka.

Před 17. hodinou jsme vyrazili do Le Havre, kde jsme měli do odjezdu vlaku dvě hodiny čas. Ten jsme si zkrátili zahřátím v kavárně u kafíčka a horké čokolády a následnou procházkou místním lunaparkem.

Víkend se nám opravdu vyvedl a moc se nám líbil. Doufáme, že nebude poslední tohoto druhu :)

Více fotek z Normandie najdete zde: http://gujonci.rajce.idnes.cz/Normandie_-_Le_Havre%2C_Etretat%2C_Honfleur%2C_Deauville/

čtvrtek 23. září 2010

Víkendové kulturní orgie :)

Sobotní "kulturní toulky" Paříží jsme zahájili u Centre Pompidou, od něhož jsme pokračovali dál do čtvrti Le Marais.

Centre Pompidou

Tato čtvrť se hodně podobá pražskému Starému Městu, je zde i židovská čtvrť, čemuž odpovídal i vysoký výskyt jedinců s jarmulkou na hlavě :) K vidění byla spousta zajímavých míst, např. Hôtel de Soubise, Piccasovo museum nebo náměstí Place des Vosges, kde v domě č. 6 svého času bydlel i Victor Hugo. Toto náměstí s několika kašnami založil král Jindřich IV., býval zde původně starý koňský trh.




Hôtel de Soubise


Place des Vosges

O víkendu probíhala ve Francii kulturní akce s názvem Journées européennes du patrimoine, chcete-li Dny evropského dědictví. Její součástí bylo zpřístupnění řady historických a státních budov, které za běžných okolností přístupné nebývají.

My jsme si na nedělní odpoledne vybrali Muzeum francouzské kinematografie sídlící ve čtvrti Bercy. Součástí expozice byl historický exkurz do vývoje kinematografie s možností vyzkoušet si i dobové promítací přístroje, což bylo velmi zábavné :) Škoda jenom, že prohlídka s průvodkyní a pohříchu i všechny popisky u exponátů byly jak jinak než výhradně ve francouzštině.

Francouzská filmotéka

Cestou z filmotéky jsme si prošli ještě Parc de Bercy, v jehož areálu se nachází i známá sportovní hala Palais Omnisports de Paris Bercy. Přes architektonicky zajímavou lávku Passerelle Simone-de-Beauvoir  se dostali na druhý břeh řeky Seiny, kde sídlí Francouzská národní knihovna Francoise Mitterranda.

Parc de Bercy

Sportovní hala Bercy

Lávka přes Seinu a v pozadí vysoké budovy Národní knihovny


A aby té kultury nebylo na nedělní odpoledne moc, zařadili jsme na jeho závěr i sportovní vložku v podobně projížďky na našem oblíbeném velibu :)

Více fotek zde: http://gujonci.rajce.idnes.cz/Pariz_Le_Marais_Bercy/

neděle 12. září 2010

Výlet do Versailles + Paříží na kole

V sobotu 11. září jsme se rozhodli podniknout výlet na zámek do Versailles. Město Versailles leží asi 20 km jihozápadně od Paříže. S centrem metropole ho spojuje linka C pařížských vlaků RER, kterou jsme využili i my, zpáteční jízdenka pro jednoho vyjde na 6,10 EUR. Na místní nádraží jdme dorazili v pravé poledne.

Město je hojně navštěvované turisty hlavně kvůli zámku, čemuž odpovídala i fronta na lístky na prohlídku interiérů. Protože bylo hezké počasí, rozhodli jsme se interiér vynechat a vydali jsme se do zámeckých zahrad. Vstup vyjde bratru na 8 EUR  na hlavu, ale stojí to za to :)





Zahrada je skutečně obrovská a je geometricky uspořádána do několika části. V areálu se nachází i několik "Křižíkových" fontán, které v pravidelných intervalech předvádějí vodotryskové představení "Grandes Eaux Musicales" v rytmu vážné hudby. Následuje malá videoukázka :)



Po krátkém odpočinku v trávě jsme se vydali na túru parkem kolem zahradního kanálu, která byla trošku delší, než jsme čekali. Zabrala dobře dvě hodiny a byla celkem monotónní, samá alej a voda. Ale člověk si aspoň vyčistí hlavu a nadýchá se čistého vzduchu. Spousta lidí ale šetřila svá chodila a půjčila si kolo. Možná by stálo za to to taky zkusit, je ale otázka, na kolik by to vyšlo.








Těsně před pátou jsme se pak vydali znaveni nachozenými kilometry i sluníčkem RERem zpátky směr Paříž.


Nedělní odpoledne jsme zasvětili akci interně nazvané "Paříží na kole" :) Funguje tu totiž zajímavý systém půjčování kol. Celé město je hustě protkané sítí parkovišť s koly, dle informací na webu http://www.velib.paris.fr/ narazíte na takové stanoviště každých 300 metrů. Např. denní předplatné, které jsme využili i my, vyjde na 1 euro. Má to ale jeden háček. Kolo máte zdarma jen na půl hodiny, ale na "neomezený" počet tras. Takže je ideální během 30 minut popojet na další stanoviště, tam zaparkovat, vzít jiné kolo (popř. po uplynutí asi 2minutové "ochranné lhůty" kolo stejné) a pokračovat dál. Kolo si můžete půjčit i na delší dobu, ale v tom případě se to dost prodraží. Stejně tak je možné si zařídit předplatné na rok za 29 euro.



My jsme dnes takových tras zdolali dobrých 6-7. Je pravda, že jednou jsme přetáhli časový limit, ale když si to člověk hlídá, není problém. Stanoviště jsou dobře značené i v mapě města. Cestou jsme projeli i známým "Boloňským lesíkem" (Bois de Boulogne), což je obrovský a nutno dodat že i moc hezký lesopark s jezírky, kam chodí lidi běhat, jezdit na kole nebo jen tak relaxovat.